Kostel sv. Barbory

Virtuální prohlídka

Stručná historie obce a kostela

První písemná zmínka o místě – „Schaeckwitcz“ – je v listině z 15. listopadu 1248,
a druhá pak v soudní při z roku 1269. Kostel byl původně součástí tvrze1, která na stejném místě stála dřív. Jelikož templářská komenda v dnešních Čejkovicích byla ekonomicky propojena se Šakvicemi (které také bývají označovány jako komenda2), je možné, že tvrz i kostel svaté Barbory ovládali a budovali templáři. Po zrušení templářského řádu v roce 13123 templáři opouštějí své majetky, které přecházejí do rukou krále, řádu Johanitů nebo místní šlechty. Tvrz i s kostelem však vlivem válečných událostí pustnou. Při tažení husitů na Podivín a Břeclav v roce 1462, byla tvrz i s kostelem pravděpodobně vypálena4. 

V roce 1570 zabrali kostel i faru protestanti. Po bitvě na Bílé Hoře (1620) v průběhu „protireformace“ kostel pravděpodobně přechází zpět ke katolíkům. Toto ale lze s jistotou potvrdit až v roce 1640, kdy byla  po třicetileté válce farnost Šakvice připojena k farnosti Kurdějov.

V dubnu roku 1801 vypukl v Šakvicích strašný požár, který prakticky zničil celou obec. Kostel vyhořel a požár přečkal jen historický presbytář.

Do roku 1806 byl v okolí kostela hřbitov5, který byl ve stejném roce zrušen a přemístěn na dnešní místo.

V prosinci 1913 proběhly v kostele sv. misie, které vedli redemptoristé František Bláha
a Jan Kunovjánek, při kterých byl znovu posvěcen původní papežský kříž z roku 1804.

Architektura kostela sv. Barbory v Šakvicích

Nejstarší a nejvzácnější dochovanou částí kostela je gotický presbytář, který jako jediný přečkal vypálení kostela husity v roce 1426 i velký požár v roce 1801. Presbytář má velmi vzácnou gotickou klenbu, jejíž kamenná žebra dosahují až k zemi. Toto řešení je u tzv. malých venkovských kostelů naprosto ojedinělý jev6. V průsečíku klenebních žeber ve vrcholu klenby se nachází dva svorníky. Západní terčový svorník je novotvar, vzniklý při rekonstrukci presbytáře v roce 1999. Svorník východního křížového pole je však originál a svým řešením je velmi vzácný. Uchoval si původní výzdobu osmi listů vinné révy. Jejich poměrně plochý, do středu vhloubený reliéf vychází z tradice reprezentující druhou polovinu 13. století. Celkové řešení svorníků, jednotlivé dříky klenby s výžlabky, navazují na nějaký později zaniklý významný architektonický vzor na Moravě, reprezentující na samém sklonku 13. století moderní stavby doby Václava II7. Při rekonstrukci a archeologickém výzkumu v roce 1999 byly v nižších vrstvách omítky presbytáře odhaleny fragmenty zachovalých maleb představujících rytíře a kousek hlavy některého ze svatých. V presbytáři se dále nacházejí dvě gotická okna, která byla zazděna asi v 15.–16. století8 a obnovena při rekonstrukci v roce 1999.

Za zmínku stojí také vzácné sanktuarium – výklenek po levé straně oltáře. Pochází asi z 15. století, kdy byl zbudován po rekonstrukci kostela zničeného husity.

Po požáru roku 1801, kdy prakticky celá obec lehla popelem, byl kostel obnoven – v úplně nové lodi kostela byla patrně vybudována obdobná klenba jako v dochovaném presbytáři a nad klenutou kryptou9 byla přistavěna současná sákristie.

Opravy z roku 1802–1804 však byly provedeny nekvalitně: základy byly maximálně 123 cm hluboké, místy jen 72 cm a věž dokonce jen 63 cm. V roce 1894 byl kostel ve velmi špatném stavu, praskliny ve zdivu se rozšiřovaly a z klenutí stropu dne 4. října dokonce spadly cihly. Klenba kostelní lodi se rozestupovala a hrozila spadnutím. Proto byla klenba stržena a nahrazena současným plochým dřevěným stropem.

Vybavení kostela

Varhany, které byly zakoupeny v roce 1805 byly 2. dubna 1918 zrekvírovány pro potřeby války – cínové píštaly, celkem 36 kusů o hmotnosti 34 kg.

V roce 1808 byla zakoupena v Hodoníně nová křtitelnice, byla dřevěná a malovaná („štafírovaná“). 

Obraz patronky kostela je od Josefa Ferdinanda Lichta z Brna.

Dne 12. května 1917 byly pro potřeby války rekvírovány dva kostelní zvony – velký o váze 46 kg a umíráček o váze 29 kg. Velký zvon „Barbora“ byl kostelu ponechán.

Pro válečné potřeby 2. sv. války byly ve středu 25. března 1942 spuštěny z věže zvony. Bylo vystaveno lešení a večer mezi šestou a sedmou hodinou večerní byly zvony spuštěny. Před tím bylo ještě slavnostně vyzváněno. Byl demontován velký zvon sv. Kříže, instalovaný v roce 1923 (za 12.280 Kč). Jeho váha byla 345 kg, průměr 87 cm a výška 68 cm. Pak došlo i na zvon „Barbora“, který byl pořízen obcí v roce 1858. Měl průměr 74 cm a výšku 58 cm. Na tomto zvonu byl nápis: “Svatá Panno Barboro – mučednice Kristova – patronko naše – oroduj za nás“. Farní úřad se jej sice snažil zachránit, ale žádosti vyhověno nebylo a tak oba zvony další den – 26. března 1942 – putovaly do Pavlovic a odtud pak do Vítkovic. Na věži tak zůstal jen malý zvon – umíráček, o váze 45 kg.  Nápis na tomto posledním zvonu je „Matičko nebeská, oroduj za nás, nyní i v hodině smrti“.

Po válce, v roce 1947 byly pořízeny a na věž instalovány zvony nové. Odlity byly v Kovolitu Modřice, nákladem 71.750 Kč. Celá tato částka byla hrazena se sbírek občanů10.

Autor textu: Ing. Josef Bílek, Šakvice
Foto: © Petr Suský

  1. NOSEK, František. Pamětní kniha obce Šakvické. Šakvice, 1893, s. 437
    NEKUDA, Vladimír, ed. Břeclavsko. 1969. Břeclav: Musejní spolek Brno, s. 740. ↩︎
  2. SKŘIVÁNEK, František. Templáři v zemích Koruny České. Onyx, 2012, str. 54. ISBN 80-86788-71-7. ↩︎
  3. Papežská bula Vox in Excelso, dat. 22. března 1312, zveřejněna 2. dubna 1312 ↩︎
  4. NOSEK, František. Pamětní kniha obce Šakvické. Šakvice, 1893, s. 437; (s. 13) ↩︎
  5. Břeclavsko 1960 – str. 612, vydal Okresní archiv Mikulov ↩︎
  6. WOLNÝ, Gregor. Kirchliche Topografie sv. II. 1858, stav k r. 1857. s. 129 ↩︎
  7. LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. 2001.
    Praha: Unicornis, 2001, s. 608. ISBN 80-901587-8-1 ↩︎
  8. Nov.Živ 16.12.1999 ↩︎
  9. WOLNÝ, Gregor. Kirchliche Topografie sv. II. 1858, stav k r. 1857. s. 129 ↩︎
  10. Farní kronika. Šakvice, 1947 ↩︎